Sekta

Tento článek je o menšinové skupině. O hře Jiřího Suchého pojednává článek Sekta (divadelní hra).

Sekta (z latinského secta — „směrnice, směr, dráha, filozofický směr, filozofická škola, politická strana, frakce“,[1][2] a to nejspíše ze slovesa sequi — „sledovat, následovat“, nebo méně pravděpodobně ze slovesa secare — „řezat, oddělovat“[3][4]) je pojem často implicitně nebo explicitně negativního nebo i pejorativního významu,[5][6] kterým většinová kultura nebo většinová společnost označuje menšinovou, obvykle náboženskou skupinu vydělenou z určitého směru (náboženského, politického nebo ideologického).[7][1][8]

  1. a b MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009 [cit. 2010-08-27]. Heslo Sekta, s. 3552. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0. 
  2. ELWELL, Walter A. ed. Evangelical Dictionary of Theology. Grand Rapids: Baker Academic, 2001. 1312 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8010-2075-9. S. 1083. (anglicky) Dále jako [Elwell ed. 2001].
  3. ŠTAMPACH, Ivan O. Přehled religionistiky. Praha: Portál, 2008. 237 s. ISBN 978-80-7367-384-0. Kapitola 12, s. 181–182.  Dále jen [Štampach 2008].
  4. HARPER, Douglas. Sect [online]. etymonline.com [cit. 2012-02-27]. Heslo Sect. Dostupné online. (anglicky) 
  5. FURSETH, Inger; REPSTAD, Pal. An Introduction to Sociology of Religion: Classical and Contemporary Perspectives. Aldershot-Burlington: Ashgate Publishing, 2006. 252 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-5653-1. S. 133. (anglicky) 
  6. VOJTÍŠEK, Zdeněk. Co se slovem sekta. Dingir. Časopis o současné náboženské scéně. 2004, roč. 7, čís. 4, s. 113–114. Dostupné online. ISSN 1212-1371.  Dále jen [Vojtíšek 2004].
  7. Vojtíšek 2004, s. 114.
  8. Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník. Praha: Odeon, 1993. 1256 s. ISBN 80-207-0438-8. Heslo Sekta, s. 976. 

© MMXXIII Rich X Search. We shall prevail. All rights reserved. Rich X Search